V nedávném článku v Parlamentních listech jsem hodnotil reakci ČSSD na vyrovnávání státu s církvemi tzv. církevní restituce. Zhodnotil jsem také vyjádření europoslance Ransdorfa v článku Preláti jsou proti lidu. Použil jsem slov, aby měl dostatečný zájem o dějiny a nehlásil se pouze k Jiráskově stylizaci dějin.
Reakce na sebe dlouho nedala čekat a milý europoslanec komunista doktor docent bránil svoji vědeckou erudici tím, že mnoho napsal, mnoho přednášel a kdo že jsem já, že ode mně nečetl historické publikace.
Když se někdo chlubí svoji erudicí, může to mít různé důvody. Ale abych pochopil východisko tohoto komunisty, jehož lze snad považovat do jisté míry za reformního, podíval jsem se na internet, co lze zjistit o vědeckosti a badatelské činnosti.
Na britských listech, které jsou dosti levicové je možno zjistit, že pan Ransdorf absolvoval studium filozofie a dějepisu na FF UK (1972-77) a v letech 1977-84 na katedře filozofie FF UK vyučoval dějiny antické a středověké filozofie. Potom v r. 1984 nastoupil jako samostatný vědecký pracovník do Prognostického ústavu ČSAV a po roce 1989 začal poslancovat. Takže z mhoha let přednášení na FF UK je 7 let a když jsem pročetl publikované knihy, zaujalo mě jeho jistá servilnost, s kterou dal do služeb komunismu svoji erudici v díle Z myšlenkového světa reformace, vydaného v roce 1989 v Horizontu / Na pomoc prac. v oblasti st. církevní politiky.
Britské listy dále prozradily, že v jeho vědecké práci se vyčlenily dva základní okruhy: dějiny filozofie a ideologií a teorie společenského vývoje. Tyto okruhy nenapovídají o systematickém studiu historie, ale spíše o ideologickém kriteriu. Jako komunistického absolventa historie a sedmiletého přednášejícího lektora na FF UK zajímala reforma a reformace možná i pro jakési příbuzenství s reformou společnosti po komunisticku.
Vzdělání pana Ransdorfa mě vcelku mile překvapilo a bylo mi potrzeno od některých historiků, že ve své tématice je opravdu erudovaný. Co mě ale méně mile překvapilo je, že i přes své vzdělání píše emotivně a manipulativně, když dojde na téma církevního majetku. Všiml jsem si toho vícekrát, že se stává i vzdělaným lidem, že když jde o téma citlivé a nezpraocované dostatačně, že se přestávají ovládat, odkládají svoji erudici a stávají se neřízenou střelou někdy nazývanou lidově v internetovém diskuzním světě trotly a že není s nimi moudré polemizovat v jejich stylu. Proto jsem odložil myšlenku na další diskuzi v tomto stylu a raději napsal omluvu a popsal důvody svého přístupu a nabídl srovnání přístupu Jana Rychlíka, kolegy v oboru, který umí diskutovat věcně a není zmítan emocemi. Jo, když se stanete komunistou a poslancem, to i mnoho vědomostí ještě nemusí znamenat věcný přístup.
Nabízím tedy srovnání stylu páně Ransdorfa a historika Rychlíka, který se věnuje svému oboru a nezběhl do politického kolbiště.
Přístup historika:
Historik Jan Rychlík hostem Martina Veselovského ve Dvaceti minut Radiožurnálu. Jan RYCHLÍK, historik, Ústav českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/jan-rychlik-historik–1038760
Přístup politika a (zběhlého historika):
Ransdorf (KSČM): Preláti proti lidu. Co římskokatolická církev ani konzervativní politici nechtějí slyšet. http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Ransdorf-KSCM-Prelati-proti-lidu-301444
Nabízím inteligentnímu čtenáři, aby si porovnal, kdo víc mluví jako historik a kdo jako spisovatel historických románů s dosti ideologickou úpravou.