Stále znovu mě překvapuje oddělování členů církve od obyvatel naší země. Je sice fakt, že křesťané mají svůj domov v nebi a někdy možná žili, jako by nebyli na této zemi. Občas možná měla církev málo zájmu o společenské dění a na počátku století se církev dosti těžko vyrovnála s demokratickým uspořádáním Československé republiky.
Je také možné, že církvím se může v nějaké míře vracet jejich uzavírání do sebe. U některých okrajových skupin církve to může vypadat jako touha žít v ghetu, kde jsou jen vyvolení a venku je špatný svět, který spěje k záhubě. A když k tomu přidáte trocha předvolebních manipulací, trocha závisti, trocha nevzdělanosti, trocha dědictví komunistického vymývání mozků atd ukáže se nám několik spodních proudů vytěsňování členů církve od obyvatel této země.